Řád templářů

7. června 2010 v 19:44 |  Zajímavosti
Šat bratří byl hnědý nebo černý s červeným křížem. Třetí třídu tvořili řádoví kaplani, kteří obstarávali církevní věci řádu, neboť [Templáři] byli církevně samostatní a podléhali jen papeži. Šat měli hnědý, jen biskupové jejich nosili bílý plášť rytířský. Kromě těchto měl řád ještě jiné členy v širším slova smysle, kteří je podporovali buď brannou mocí v čas války, nebo penězi. Tím řád nabyl vlivu ve všech kruzích občanského života. Denní pořádek řehole [Templáři]-řů ukazuje také na splynutí rytířství a mnišství. V čele řádu stál velmistr (summus magister, minister generalis), jenž měl knížecí hodnost a tomu odpovídající průvod. Měl rozsáhlou moc, avšak bez svolení generální kapituly nebo konventu v Jerusalemě nesměl obsaditi žádný vyšší úřad, nesměl prodati žádný pozemek, vypověděti válku, ujednati mír a p. Byl volen od 12 voličů, z nichž 4 byli bratří. Zástupcem velmistra byl senešal, správcem vojenství maršál. Správcem všeho majetku řádového byl komtur čili velkopraeceptor král. Jerusalemského, za nímž ve stupnici stál turkopolier, velitel jízdy. Zástupcem velmistra v jednotl. provinciích byli velkopraeceptoři neboli provinciální mistři. Jednotlivé domy čili kommendy spravovali komtuři, též praeceptoři neb baillivové zvaní. Nižšími úředníky byli podmaršál, praporečník, komtur přístavu akkonského a j. Největší moc v řádu měl konvent, skládající se z velmistra jako předsedy, nejvyšších úředníkův a rytířů, povolaných od velmistra. Zasedal v Jerusalemě. Generální kapitola skládala se z konventu a předních bratří z provincie, scházela se však zřídka a proto byla zastupována konventem. Kromě toho každá větší kommenda měla svou kapitolu.-Vzrůst bohatství a moci způsobil záhy úpadek přísné původně kázně řádové a velmi záhy, již na poč. XIII. stol., řád byl od papeže obviňován z kacířství. Právě v té době byl řád nejmocnější, mělť kolem r. 1260 asi 20.000 rytířův a držel asi 9000 komturií, balleií, kommend a j. Veškerý tento majetek byl prost desátků, cel a dávek. Statečnost a odvaha sice z řádu nevymizely, avšak panovačnost bohatstvím a mocí způsobená vedla k tomu, že [Templáři] často provozovali svou zvláštní politiku bez ohledu na obecné zájmy. Tak proti nenáviděným johannitům spolčili se tajně i se Saracény, jimž chtěli také zraditi Bedřicha II. při jeho křížové výpravě. Tím ovšem sami vydatně přispěli ke ztrátě Sv. země. Po pádu Akky (1291) velmistr Gaudini přesídlil na Cypr do Limissa, brzy potom řád vzdal se však dalšího bojování proti nevěřícím a přesídlil se do Francie, kde měl nejvíce statků.
Velmistr Jakub Molay zvolil si za sídlo Paříž (1306). Ohromné bohatství i moc řádu vzbudily závist u krále franc. Filipa IV., jehož nepřátelství vůči [Templáři]-řům bylo zvýšeno i tou okolností, že řád, podléhaje přímo papeži, podporoval Bonifáce VIII. v jeho sporu s Filipem IV. Když po Bonifacovi nastoupil povolný Kliment V., král odhodlal se zničiti řád. Na základě nehodnověrných výroků dvou pochybných svědků byl proti [Templáři]-řům vyhlášen process. Byli obviňováni, že zapírají Krista, pášou sodomii, uctívají modlu bafometa (zlatá vousatá hlava), dárce světských rozkoší, a p. Ovšem jednotliví členové řádu dopustili se svými skutky nebo frivolními výroky podobných zločinů, avšak pro obvinění celého řádu nelze naprosto najíti důvodů. V noci s 12. na 13. říj. 1307 byli všichni rytíři ve Francii i s velmistrem zatčeni, statky jejich konfiskovány. Říšské shromáždění svolané do Toursu (1308) potvrdilo vinu [Templáři]-řů a také papež na nátlak králův nařídil velikému inkvisitoru v Paříži i venkovským biskupům, aby v processe pokračovali. Mučením bylo vymáháno na jednotlivcích přiznání, jež pak sloužilo za podklad k obvinění celého řádu. Process trval do čna 1311, načež koncil ve Vienně měl vynésti rozsudek. Ještě před ukončením processu dal Filip upáliti 54 rytířů, kteří se vzpírali přiznati vinu. Koncil ve Vienně nepokládaje vinu [Templáři]-řů za zjištěnu nechtěl vynésti rozsudek. Proto bázlivý papež, aniž se o vině řádu určitě vyjádřil, zrušil v tajné konsistoři 22. bř. 1312 řád, jehož majetek měl připadnouti johannitům. Na velmistrovi Jakubu Molayovi (v. t.) bylo již dříve na mučidle vynuceno přiznání viny, jež měl učiniti i veřejně. Místo toho Molay veřejně prohlásil řád za nevinný, načež jej dal Filip i s velkopraeceptorem normandským Guidonem upáliti na ostrově v Seině (18. bř. 1314), ačkoliv oba podléhali jurisdikci papežské.
Mnoho rytířů bylo doživotně uvězněno, propuštění byli živeni v klášteřích nebo přestoupili do řádu johannitského, mnozí pak se vrátili do života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama